Slezskoostravský hrad

V průvodcích, v encyklopediích, mapách a snad aspoň v paměti některých lidí mám jméno: Slezskoostravský hrad. Ale přijde mi, že nijak zvlášť vážně brán nejsem. Jako by snad Ostrava ani neměla minulost, jako by snad vlastně vznikla až s uhlím a železem...

 

  

 

Hradní věž

 

Hradní věž je nejvyšší budovou celého hradního objektu. V jednotlivých patrech věže si mohou návštěvníci prohlédnout stálou expozici historie hradu a města Ostravy, expozice Cesty za kořením, mauzoleum Xavera Jáchyma Zahozence a expozici utrpného  práva. 

V 1. patře věže se nachází stálá expozice Hračky Vašeho dětství. Jsou zde vystaveny hračky z 60-70-80 let porevolučních - éra socialismu.

 

Hradní pevnost

 

Hradní pevnost se nachází na nádvoří, je to jedna z nejstarších částí hradu, která byla však necitlivými zásahy minulých majitelů již značně zničena. Je v ní možné vidět původní zdění hradu. 

Od prosince 2007 zde byla upravena a zařízena obřadní síň s ojedinělou 4x1,5m velkou dřevořezbou znázorňující "svatební veselí". 

V říjnu 2008 byla otevřena dobová hradní kovárna na první terase pevnosti. Na podzim roku 2008 byla otevřena nová hradní kaple – kaple Jana Czupryniaka, která je přístupna celoročně poskytuje návštěvníkům duchovní odpočinek. K vidění je Betlém s vyřezávanými figurkami, křížová cesta, modlitebna, socha sv. Hedviky patronky Slezska a skleněné olejové podmalby. 

Ve sklepním prostoru pevnosti se nachází velká akvária se sladkovodními rybami, muzeum čarodějnic, expozice Čertí škola, expozice Permoníci a čerti v podzemí Slezskoostravského hradu a od června 2015 nová stálá expozice Muzeum záhad. V nejvyšším patře otevřených teras jsou vyhlídkové plošiny, které nabízí krásný pohled na město a jeho části, směrem na východ je vidět panoráma Beskyd.

 

  

 

Nádvoří

 

Na nádvoří čeká na návštěvníky řada zajímavých exponátů, například ukázky prostředků útrpného práva jako je klec, pranýř, kláda a další. Na nádvoří je také hradní kašna, která nebyla nikdy funkční, neboť hrad stál na skále a nebyl možný přirozený přísun vody, proto se musela do hradu voda vždy dovážet. Nádvoří slouží také pro pořádání různých koncertů, jarmarků, divadelních představení a jiných kulturních akcí. V roce 2009 se prostor hradu rozšířil o spodní nádvoří, ve kterém je možné zorganizovat program až pro 1000 osob.

 

Malý sál a hradní galerie

 

Malý sál se nachází pod hradní galerií a je to prostor k pořádání kulturně-společenských akcí, seminářů, konferencí, oslav, komorních divadelních představení, rautů a jiných společenských setkání s kapacitou do 90 osob. Každý hrad má zpravidla také svou galerii, nejinak je tomu na hradě Slezskoostravském. V galerii se představuje různá výtvarná a umělecká tvorba a pořádají zajímavé výstavy.
 

Hradní terasa

 

Zcela nový prostor, postaven na konci roku 2009, který kopíruje původní půdorys staveb hradu, se nachází na pravé straně od vstupní brány. Nová přístavba se skládá ze dvou částí: velkého sálu a hradní terasy. V přízemí hradní terasy se nachází největší prostor pro společenské akce - velký sál (270m2). Sál může sloužit k pořádání svatebních hostin, rodinných oslav, firemních večírků, konferencí, seminářů a jiných kulturně-společenských akcí. U sálu je k dispozici provozní zázemí se šatnou, kuchyní a sociálním zázemím. 

V interiéru velkého sálu je původní hradební stěna i se střílnami, kterou zdobí desková dřevořezba, zachycující vývoj hradu ve stoletích. Jedná se o společné autorské dílo osvědčeného tandemu ředitele Ostravských výstav a.s. Karla Burdy a polského řezbáře Jana Czupryniaka (již spolu vytvořili „Svatební veselí“ v obřadní síni nebo kapli s polychromovaným betlémem). 

Nikde v republice nenajdeme deskovou dřevořezbu o rozměrech 12x1,6x0,15 metrů. Začíná zakládací listinou, po níž za dřevěnou palisádou pod hradem, následuje lovecká scéna ze 13. století. Průvod princezny Anny Rakouské, která se na hradě zastavila roku 1592 cestou na zámek za svým ženichem, švédským králem, prochází pod kamenným zámkem, neboť tou dobou již byl Slezskoostravský hrad upraven rodem Sedlnických. Těžba uhlí, propad o 16 metrů, ruiny, panorama vysoce průmyslové Ostravy, to všechno jsou další osudy. Současnost hradu ve 20. stol. je vyjádřena obnoveným hradem plným života, který vrátil Ostravě a Ostravanům hrdost na své dějiny a také přinese obdiv návštěvníků z širokého okolí i z ciziny.

 

Historie Slezskoostravského hradu

 

  

 

Památka, která v uplynulých dvou desetiletích prodělala řadu necitlivých stavebních zásahů, několikrát změnila vlastníka a nakonec jí hrozila téměř záhuba. Doslova v "hodině dvanácté" byl hrad koupen od minulého vlastníka a vrátil se do rukou statutárního města Ostravy. 

První písemná zmínka o existenci Slezskoostravského hradu se vztahuje k 2. srpnu 1297. Toho dne se v Ostravě sešli moravští a těšínští šlechtici v čele s těšínským knížetem Měškem a olomouckým biskupem Dětřichem z Hradce aby projednali spory, které vznikaly tím, že hraniční řeka Ostravice v důsledku častých záplav měnila své řečiště. 

Spor byl úspěšně vyřešen. Od roku 1327 patřilo Těšínsko k Českému státu a Slezskoostravský hrad ztratil svou funkci pohraničního hradu. Řeka Ostravice přestala být státní hranicí a stala se hranicí mezi panstvími olomouckého biskupa a těšínského knížete, mezi Moravou a Slezskem.O významu, jenž hradu přikládali jeho vlastníci, svědčí fakt, že byl již ve 13. století obehnán 4 metry vysokou a 2,5 metry širokou zdí. 

Slezskoostravský hrad byl třípodlažní stavba s ochranným hradebním systémem. V 16. století byla vybudována vstupní brána s věží, která se dochovala dodnes. V důsledku důlní činnosti stavba poklesla o 16 m, v 80. letech 20.století prošla neodbornou rekonstrukcí. 

Ve 40tých letech 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek.V roce 1872 zámek vyhořel, byl však ještě obnoven. Hlavní příčinou jeho další zkázy byla těžba v uhelných slojích přímo pod zámkem.

 

2.polovina 13.stoletíve Slezské Ostravě byl vystavěn pevný gotický hrad.
1380těšínský kníže Přemysl postoupil dosud knížecí hrad ve Slovanské (Polské, Slezské) Ostravě Pavlovi z Warty.
1438 - 1440hradu se zmocnil Jan Čepek ze Sán, vrchní hejtman sirotčího polního vojska, který ovládl také město Moravskou Ostravu a Hukvaldy.
2.čtvrtina 16.stoletíhrad se přestavuje do renesančního stylu a stává se jedním ze středisek politického dění na Těšínsku.
1590na hradě se koná zemský sněm pánů a rytířů Těšínského knížectví, který přijímá deklaraci k zemskému zřízení těšínskému, jež mj. stvrzovalo užívání češtiny jako jediného úředního jazyka v knížectví.
1714třicetiletou válkou zpustošený hrad se stává majetkem šlechtického rodu Wilczků z Dobré Zemice. Ti v něm však nebydlí, hrad slouží pouze jako sídlo správy slezskoostravského panství a dále chátrá.
1848hrad klesá vlivem důlní činnosti o 16 metrů.
1872požár levého křídla.
1895koná se komisionální prohlídka hradu nařízená Okresním soudem v Bohumíně, která má zjistit příčiny velkých trhlin ve zdivu.
1922další komisionální prohlídka konstatuje vážné poškození hradu následkem poddolování.
1933cedule s upozorněním, že v areálu hradu není bezpečno.
1945hrad převzal stát, spravuje ho Důl Trojice.
1950uvažuje se o demolici.
1954hradu hrozí demolice, demoliční výměr je zrušen, přesto jsou zdi a konstrukce na mnoha místech rozebírány a bořeny.
1958areál hradu přejímá Obvodní národní výbor Slezská Ostrava.
1961byli vystěhování poslední obyvatelé hradu.
1963hrad zapsán do státního seznamu kulturních památek pod číslem 233.
1965buldozerem byla srovnána jediná dochovaná pozdně gotická bašta.
1967soutěž na architektonické řešení rekonstrukce hradu.
1973snaha o převzetí pod správu krajské památkové péče.
1979bylo započato s výstavbou hradní vinárny, odstraněna část přilehlé čelní hradební zdi a části hradního paláce.
1981dána do provozu hradní vinárna "Rotunda". Pokračují stavební práce na výstavbě hotelové části, jedná se o černou stavbu.
1989hrad je vyňat ze seznamu nemovitých kulturních památek. V tomto roce bylo prostavěno 20 mil. Kč, projekt byl označen jako nepřijatelný, proto byly práce zastaveny.
1990hrad byl opět zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek č. 233.
1992začíná nový projekt využití jako hotelového komplexu, hrad je prodán firmě East West Leasing.
1995je uvedena do provozu Rotunda, stagnace.
1995existuje návrh na hotel, restauraci, supermarket, vše je ale zamítnuto.
2003hrad je nečinný, opravena je pouze střecha věže.
2003v září 2003 uzavřena mandátní smlouva mezi Statutárním městem Ostrava a společností Ostravské výstavy, a.s. o správě hradu
200414. května slavnostní otevření Hradní lávky a Slezskoostravského hradu pro veřejnost.


 

Hrad v pověstech

 

Téměř o všech starobylých hradech a zámcích kolují různé pověsti, a samozřejmě také o Slezskoostravském hradu. Dochovalo se jich několik, uveďme tedy zde alespoň ty nejrozšířenější. 

Bylo všeobecně známo, že pod hradem byly sklepy s množstvím chodeb, které prý vedly na všechny strany, jedna z nich dokonce pod Ostravicí až do Zábřehu nad Odrou.V těchto sklepích byly ukryty velké poklady. Pojďme se tedy projít krátce historií Slezskoostravského hradu v podobě pověstí, jenž se dochovaly dodnes.

 

Železný muž

 

Jedna u nejznámějších pověstí vypráví, že na hradě před mnoha lety bydlil správce, muž velmi hodný, dbalý svých povinností. Jednou jej navštívila manželka vesnického rychtáře ze sousedních Heřmanic. Bylo to právě na Velký pátek, kdy se zjevují lidem poklady. Proto správce vyzval selku. aby si za jeho doprovodu prohlédla hradní poklady. Sotva otevřel dveře do sklepa, zpozorovala s hrůzou, že tu stojí železný muž s palicí v ruce, který střeží poklad. 

Správce vstoupil a vybral z každého ze sudů, jenž stály kolem, po jedné minci. Bylo jich celkem sedm, každá jiného druhu. Byly zlaté a stříbrné a leskly se tak, že na ně selka mohla sotva pohlédnout. Řekl jí: " podívej se na tyto mince a věz, že poklady nashromážděné zde ve sklepeních, si může každý prohlédnout, ale běda tomu, kdo by si jen nepatrnou část z nich chtěl přivlastnit. Tomu by železný muž "rozbil hlavu". Když vrátil mince na své místo, klidně zamkl sklepní dveře a spolu se selkou se vrátil.

 

Bílá paní na Slezskoostravském hradě

 

Slezskostravský hrad měl také svou "bílou paní". Každý ji však vidět nemohl. Vykonal-li někdo právě v onen den, kdy se měla objevit ve zdejším kostele, zpověď, mohl ji v noci spatřit. Byla bíle oděna, vlasy rozpuštěné, v pravé ruce nosila pozlacený klíč a v levé svícen s rozžehnutou svíčkou. Chodila po síních a chodbách a objevovala se jen tehdy, když některý člen rodiny majitele zámku měl zemřít.Avšak v roce 1573 ve středu po Velikonocích viděla "bílou paní" jedna stará komorná pana Sedlnického. Byla toho dne u zpovědi a večer posluhovala při večeři. Hostem pana Sedlnického byl pan Otík z Kounic na Deštném, Moravici, Litulovicích a Životicích. 

Seděli dlouho do noci a bavili se též o poměrech v těšínském knížectví a zvláště knížeti Václavu Adamovi, který prosazoval nové zemské zřízení, s jehož obsahem většina šlechty a zemanů nesouhlasila. Radili se o svolání zemského sjezdu stavu knížectví Těšínského na Slezskoostravský zámek. O půlnoci musela stará komorná přinést jakousi věc z rytířského sálu. Rozžehla svíci a šla. Strašně se však ulekla a zhrozila, když po vkročení do sálu spatřila právě odtud vycházející "bílou paní". Chtěla vykřiknout, ale nemohla. Jen stěží přišla nazpět celá bledá a ustrašená, chvějící se po celém těle. Teprve za dlouhou chvíli mohla mluvit. 

Když komorná panstvu sdělila, co právě viděla v rytířském sále, zblednul pan Sedlnický z Chotic a pravil ke své ustrašené manželce: "Ale vždyť není žádný nemocen, má drahá, není se tedy čeho obávat". Pozdě po půlnoci odešli všichni spát. Druhého dne hned zrána rozkázal pan Otík Stoš osedlat svého koně a po rozloučení se svým milým a věrným přítelem Sedlnickým odjel až k řece Ostravici. U boru pobídl svého koně. Ten se vzepjal, klopýtl a pan Otík Stoš spadl do vody a utonul. Od té doby byla viděna "bílá paní" v zámku jen několikrát a vždy druhého dne skutečně z rodiny majitele zámku někdo zemřel.

 

K dalším pověstem o Slezskoostravském hradu patří například:

  • Červený mužík a dva písaři Zlomyslný červený mužík
  • Jak písaři hledali poklad 
  • O zlém drábu Luňákovi